Nejlepší způsob, jak nastartovat skvěle svůj den, je zadarmo

Mlžným rozbřeskem rázuji svižně. Ostatně je to právě po ránu prý neobyčejně zdravé a pomáhá to výborně nastartovat den, jak jsem se nedávno dočetla z jistého univerzitního výzkumu. Rozjímám si tak v duchu nad bohulibostí ranní chůze a spěchám za těmi mými dnešními vagóny – tedy na tramvaj, na metro a na vlak. A právě proto, že mám za sebou jen pouhé dvě hodiny spánku, pomáhá mi svižná chůze ukrutně bystřit smysly – všechno vnímám křišťálově čistě. A to jsem sova a k rannímu ptáčeti mám stejně daleko jako do dávné Mezopotámie.

Ranní euforie je na dosah…

Vyrážím dnes sice na poněkud nezáživnou pracovní cestu, těšení se na jízdu vlakem, euforie z nad ránem dopsaného odborného článku a především z ranní procházky mne katapultují až do dětsky natěšeného módu „výlet“. Už po pár desítkách kroků v ranní trávě, cítím blažený stav vnitřní harmonie s nádechem „extáze“. Ano – i takto bez drogového opojení mohou působit kroky po ránu, když si je dopřejete bez ohledu na všechny stresy a začnete si všímat drobných radostí světa kolem sebe :-).

Obyčejné neobyčejnosti

Co se dá také najít v ranní trávě – aneb srdce ze šišek

Díky mému zbystření smyslů vzápětí slyším, jak vážně „debatují“ na celé kolo nad naší ulicí dva kosáci, obcházím kvítka v trávě v parku za kostelem a obdivuji ze šišek poskládané obří srdce místních adolescentních lásek. A když pak zvednu hlavu, mohu jen s úžasem pozorovat, jak se na dalekém obzoru vznáší v modravých oparech vyhaslé  sopky desítky kilometrů daleko. Viděla jsem to už snad milionkrát, ale stále mne to fascinuje a připadá mi to neuvěřitelně!

Jen o pár minut později se děje další neuvěřitelnost. V tramvaji, kde bývá ve špičce jen sada nabručených, uspěchaných a ospalých lidí, se na mne nečekaně usměje hned několik spolucestujících. A to je na Prahu také poněkud nebývalý zážitek, ale o to milejší. Před odjezdem vlaku si beze spěchu dokonce ještě stíhám koupit i kávu, koláček a oblíbený časopis v trafice na nádraží (tuzemské noviny už holt nejsou to, co bývaly, smiřuji se raději s časopisem… 🙂

Ve zpožděném vlaku je takhle brzo po ránu jen  tlumené  ticho. V kupé a možná i v celém vagonu sedím nejspíš sama. Nádražní káva ze stánku od rozesmáté slečny s dolíčky má božsky namíchanou  kombinaci mléka a třtinového cukru.  „Dejte si razítka do naší kartičky, ať máte brzo kafe zdarma,“ mrká na mne významně a přidává ještě lžičku cukru a dvě razítka navíc. Taky prima. Vedle sbírání kroků mne totiž těší i sbírání razítek a úsměvů. 🙂

No, co si budeme povídat, každý z takovýchto obyčejně-neobyčejných momentů mi samo sebou přilévá další dávku do poháru mé dnešní blaženosti.

Ranní vlaky – to je spousta místa a skvělé výhledy

Kochací čas

Čokoládový koláček bohužel nedojede ani na kraj Prahy a mizí jako doplněk kávy v mých útrobách. Prostě nemohu si pomoci – „když musíš, tak musíš!“  🙂  Musím ho sníst téměř hned po odjezdu z nádraží nejspíš proto, abych pak měla šanci si z okna všímat mihotavé atmosféry v lužním lese, kde stromy stojí po kotníky v bažinaté vodě poházené střípky ranního slunce.
A do toho se nad polem a rybníkem podél kolejí líně vznáší roztrhané mraky z mléčného oparu ospalé noci a elegantní, ale hladový ptačí dravec. Zatím krouží stále bez snídaně.

V blýskavých zátočinách meandrovitého potůčku vyhlížím – jako snad pokaždé – „Čapkova“ ledňáčka. Dnes zase nic! Jako už po tisícáté. Karel Čapek se ho taky kdysi před válkou nedočkal, což prý mělo být jakési špatné znamení, vybavují se mi útržky vyprávění průvodce z Čapkova Památníku Na Strži…

A sakra! V Kutné hoře mi dochází káva. Nádražní tlampač patrně proto ohlásí začátek dopoledne a za lístek bez úsměvu rozdává průvodčí jen pokuty. Ale ani takto nemá ten bručoun pražádnou moc zvrátit mé nadšení z nádherné ranní procházky a kochací jízdy vlakem.

A tak den, který rozhodně není k zahození, láká na další kroky a sbírání drobných radostí.  Možná se vydaří i ta má dnešní pracovní cesta?! Kdo ví…

A jak začal ten váš dnešní den? Inspirujte se a napište mi o svých zkušenostech nebo se podělte o vaše ranní procházky s ostatními nadšenci chůze na tématické facebookové fanpage Chůze jako lék .

Věra Tůmová
Rozdávám radost z chůze a mým posláním je inspirovat k procházkám i ty, kteří na sport nemají čas ani chuť. Specializuji se na koncept “Chůze jako lék” a naučím vás, jak být díky krokům zdravější a šťastnější. Jsem autorkou eBooku "Sedm zázračných účinků chůze a tři navíc". Můj příběh si přečtěte tady >>