Mobilwalking – nová chůze – blbost nebo realita? Děláte to taky?

Taky někdy mobilujete při chůzi? Já se tedy poctivě přiznávám, že tu a tam občas aspoň chvilku ano. A to i navzdory tomu, že už řadu let prosazuji vnímání míst, kudy chodíme a všímavou chůzi jako takovou. I já tak podlehnu chvilkovému opojení smartphonem, i když vím, že to není ani bezpečné ani ke čtení a k psaní už vůbec ne. Někdy si prostě nemohu pomoci a musím si to dočíst, dogooglit nebo dosledovat.

Asi nejvíc mne fascinují blesková videa s návody „jak na to“ nebo rozvláčné postupy malířů na YouTube. Když se tyto snímky vypnou, ztratí se obvykle kouzlo děje a je třeba to sledovat celé znovu. Tak to je tedy moje hlavní výmluva, proč někdy nepřestávám zírat do telefonu. A jakou máte vy?

A jak to civění do mobilu vypnout?

K disciplíně – šoupnutí mobilu do kabelky či batohu mne přivede mnohdy i mobil sám. Nejčastěji se tak stane, když se mu pomalu načítají data, nefunguje aplikace anebo si mobil řekne, že už toho má dost a buď se vybije anebo si prostě spadne dolů na zem a rovnou přímo na displej.

Displej rozbitého mobilu z druhé strany…

No a tam si klidně praskne. Přiznám se, že posledně zmíněná technika tedy funguje najisto. Následně při jejím využití několik dnů či týdnů opravdu vůbec nemobiluji a tedy ani při chůzi. Takovéhle servisování ale vyjde dost draho. Moc tak nedoporučuji.

Darwinovy ceny

Další poměrně drsnou metodou, jak přerušit mobilování, když chodíte, je shlédnout některé z videí, které zachycuje okamžik, kdy mobilující chodec přijde k úhoně, protože vzápětí někam spadne, narazí nebo ho něco srazí. Obvykle to nejsou pěkné obrázky, i když určitým lidem přijdou komické… Mně tedy bohužel ne, protože nejsem příznivcem slavného nezávislého filmu „Darwinovy ceny“ ani jiných ztrapňujících scének v tomto duchu. Pamatuji ale živě záběr s chodkyní, která se právě kvůli tomu, že zírala do mobilu, zranila pádem do výtahové šachty na chodníku. Viděla jsem to dobrovolně jen jednou a další jedině omylem.

Co vymysleli proti tomu v cizině

Historicky a celosvětově se nyní mění nejen technologie a společnost, ale výrazných změn doznávají i zvyky při chůzi. A s tím, jak přenosná zařízení zasahují díky klesajícím cenám čím dál víc do našich životů, přibývá u nás i ve světě lidí, kteří chodí s mobilem víc než s kýmkoliv ze svých přátel.

Neumí nebo nechtějí přestat civět do telefonu ani v okamžiku, když vyjdou z autobusu, tramvaje nebo když přecházejí silnici. V některých zemích proto už bedlivě sledují rostoucí statistiky nehod a úrazů právě takovýchto chodců a vyvíjejí nástroje, jak uvedeným situacím zabránit.

Kupříkladu v Jižní Koreji na to šli hned „od lesa“ neboť vymysleli aplikaci, která umí zamknout displej mobilu, když telefon „pozná“ chůzi. A tzv.smombies mají pak v daném okamžiku utrum 🙂 V Německu se prý zase u přechodů objevují v chodníku světla, a ta mají od civění do mobilu chodce vyrušit, aby začal konečně dávat pozor. Zajímalo by mně, jak by na tohle reagovali Češi, kteří obvykle umí všechny takovéhle věci „obcházet“… Co myslíte, měla by taková aplikace nebo záblesky světel smysl i u nás? Je to vůbec potřeba?

A jak to máte s chůzí a mobilem vy? Potřebujete do něj koukat, i když se procházíte, nebo milujete procházky s telefonováním anebo jste naopak zásadně proti a dokážete si to ohlídat? Chtělo by to nějaké zábavné historky, ať si raději příště dáme bacha a soustředíme se spíš na chůzi než na virtuální svět. Tak se podělte o zážitky tady nebo ve FB skupině Chůze jako lék.

Věra Tůmová
Rozdávám radost z chůze a mým posláním je inspirovat k procházkám i ty, kteří na sport nemají čas ani chuť. Specializuji se na koncept “Chůze jako lék” a naučím vás, jak být díky krokům zdravější a šťastnější. Jsem autorkou eBooku "Sedm zázračných účinků chůze a tři navíc". Můj příběh si přečtěte tady >>